"Pivo je náš oblíbený národní nápoj podobně jako whisky u Angličanů a Skotů, nebo vodka v Rusku. U piva je náš občan prakticky vším: politikem, trenérem, šéfem a kdoví čím ještě. Samozřejmě vždy tím nejlepším. Někdy to pak může dopadnou tak, že pivo se pije, řeči se vedou a kvalitě piva vášnivý diskutér přestane věnovat pozornost. Bude možná zajímavé zabrousit do dávné historie našeho města a podívat se, jaká zřízení městská měly Hranice v 16. století kvůli pivu.
Městský řád věnoval především velkou pozornost dělání sladu, vaření a šenkování piva, které tehdy bylo hlavním zdrojem měšťanské živnosti. I město mělo z piva velké příjmy.
Aby bylo pivo řádně vařeno, každoročně obec zvolila 3 měšťany, kteří pravidelně dohlíželi k dělání sladů, jeho mletí, smažení chmele, na pořádek při vaření piva atd. Aby byl slad dobrý, nesměl být přeroštován, dříví k vaření muselo být suché a dobré, aby pivo nebylo smrduté. Zvolení dohlédači po čtyři týdny proces přípravy piva hlídali a když objevili přešrotovaný nebo smrdutý slad, nesměl měšťan z takového sladu pivo vařit, ani slad ve městě prodat. Slad směl být jen pšeničný nebo ječný, bylo-li přimícháno jiné obilí, byl provinilec vyloučen na celý rok z dělání sladu a várky piva. Slady připravovali jen někteří měšťané, ostatní je od nich kupovali.
Piva se měla řádně dovařovat, uvařená piva musela řádně vykvasit a nesměla se ve městě šenkovat dříve než sedmý den. Vaření piva v právovárečných měšťanských domech bylo stanoveno podle pořadí. Každý měšťan s právem vařit pivo měl za povinnost po uvaření svého piva pustit po 4 nedělích pořadí dalšímu pivovárečnému měšťanu.
V zájmu kvality sladu tři ustanovení dohližitelé slad prohlédli a byl-li v pořádku, vydali měšťanu cejch a vzali peníze za mletí sladu. Slad byl dovezen do mlýna v cejchované truhle. Mlynář vzal od měšťana cejch a slad semlel. Bez cejchu nesměl mlynář slad semlít, jinak platil pokutu. Vybrané chejchy odevzdal mlynář vždy v pátek na radnici a dostal peníze, které do radnice odevzdali dohližitelé. Tak byla zajištěna dvoustranná kontrola.
Starší města také kontrolovali, zda u těch měšťanů, kteří měli pivovary, mají všechny potřeby – pánve, kádě a všechno další zařízení v pořádku. Pokud by cokoliv v pivovaře chybělo, musel si právovárečný měšťan vše opatřit do roka pod pokutou 1 kopy českých grošů. Pivovarníci také museli před městskou radou přísahat, že budou dodržovat artikuly městského zřízení, to jest, že budou řádně dovařovat, slad dosmažovat, také že budou vařit jen tolik piva, kolik bylo uloženo. Pokud cokoliv z určeného pořádku určený dohližitel omeškal, platil pokutu 5 kop grošů a čekaly ho 3 neděle ve vězení ve věži, provinilého pivovarníka pak též stejná pokuta a navíc 4 neděle vězení ve věži.
Chtěl-li pivovarník vařit staré pivo ječmenné, bylo předepsáno brát 32 měřic sladu ječmenného, z toho na vykvašení se braly čtyři věrtele a na dolívku zadního piva 2 bečky. Staré pivo se po uvaření nesmělo ve městě šenkovat dříve než po 4 nedělích. Kdo toto ustanovení porušil, platil 30 grošů pokuty. Cena piva stejně jako cena sladu byla určována podle ceny obilí. To ručila městská rada, nedodržení stanovené ceny se rovněž pokutovalo.
Jak vidíte vážení milovníci piva, uvařit kvalitní pivo nebylo v minulosti vůbec jednoduché. A to nebylo všechno.
Povinností starších bylo dohlížet, aby řády byly dodržovány a trestat každou nedbalost. I pan purkmistr mohl být potrestán 2 kopami a páni konšelé 1 kopou grošů, jestliže nebyl pořádek v šenkování piva ve městě. Kdo šenkoval musel na svém domě vyvěsit zvláštní vích neboli znamení. To byl starý obyčej. V neděli, když se zazvonilo na kázání v kostele, nesmělo se žádné pivo šenkovat. Jen pocestný měl výjimku, domácí směli pít až po kázání. Starší města také kontrolovali míry na pivo si záměry na konvicích. Tyto záměry stanovovali radní podle ceny obilí. Kdo by na konvicích narazil jiný záměr, než bylo určeno, dostal pokutu a rok nesměl šenkovat.
A na závěr ještě zajímavost, která by i dnes byla velmi aktuální. Noční povyky nebyly trpěny. Každého výtržníka čekalo vězení. Pít se smělo v hospodách jen do určené hodiny, jiné v létě a jiné v zimě. Pokud po uzavírací hodině rychtář kohokoliv přistihl, platil provinilec pokutu 4 grošů. Také hospodář, který šenkoval přes zavírací hodinu, byl pokutován 6 groši.
…
/Zpracováno podle publikace Hranice – dějiny města/
Jiří Krumnikl"
Citace: Časopis Přehled č. 44 – nezávislý týdeník Hranic | pondělí 28.12.1992 | III. ročník
Poděkování za jeho zaslání patří panu Milanovi Králíkovi